WBS očima pozorovatele
„Čau, tady Haf“, ozve se jednoho srpnového odpoledne v telefonu starý známý akční hlas. „Dívej, Stráňo, už je na čase, aby ses přijel podívat, jak se dělají pořádné závody na Moravě. Vezmi tu svojí ústeckou buchtu a dovalte na WBSko do Podkopné Lhoty. Mistrák v Koutech v neděli stihnete“, pokračuje nekompromisním štěkotem. „A když vole Simona vyhraje, sveze se v rally autě“, dorazí mou váhavost ředitel seriálu. „Jsme s otcem na dovolený na Slovensku, ale v sobotu se vracíme. Jestli se může svézt v autě on, asi pozmění plány,“ kuju psíka dokud je žhavý.
Inu zkrátíme to, slovo dalo slovo, v sobotu 25.8. píšu Hafovi sms v 9 ráno, ať se mi ozve kvůli navigaci. Žádná reakce, takže dávám do GPS Zlín a už si to s otcem a kámošem šinem ze Slovenského ráje. Až později se dozvídám, že v tuto hodinu závody žijí svým vlastním životem, a ředitel tak může ještě v klidu hodinu spát J Simona to nakonec kvůli mistráku nedává, takže jedem pouze na čumendu.
Dorážíme do Podkopné Lhoty na první uzavírku komunikace. Postarší pán nás zastavuje. Povídám: „jedeme na závody“, pán pokývá hlavou a neřekne půl slova. Opakuji: „Jedeme na cyklistické závody – sjezd.“ Pán opět pokývá hlavou a ukáže beze slova rozvážně doleva. „Ty vole Klekí Petra hadr, indiáni toho taky moc nenamluví“, ozve se zezadu od kámoše Pepka. Přijíždíme na parkoviště do centra dění a z amplionu se ozve: „Jiří Haferník na trati.“ Slušnej timing říkám si. Chvilku mu nechám na dojetí a vytáčím numero: „Najdu Tě??“ „Zůstaň, kde si, tlačím to nahoru,“ ozve se o poznání méně akční hlas. Jdu naproti a za zatáčkou spatřím neuvěřitelný výjev. Nekecám, kolo tlačí Hafa.
„Ahoj draku“, vítá mě lehký odér Jamesona. „Dneska peklo, plánovali jsme s moderátorem závod do půl páté“, pokračuje pan řídící. Vzpomenu si okamžitě na přípravy našich downtownů v Ústí nad Labem. Vypadá to asi takto: od časného rána přichycený telefon izolačkou k uchu, v jedné ruce vysílačku, v druhé prášky na uklidnění, za patama jiskry, a pak to teprve maká. Rozhlédnu se raději ještě jednou pořádně kolem. Zkoumám jak je možný, že to vše funguje. Podívám se znova na Hafa a neustále kroutím hlavou. Fakt to kurva maká.
Tak a teď k závodu ze strany nezúčastněného pozorovatele, který si asi víc všímá spíše organizačních věcí. Ozvučení ideální, moderátor super, pořadatelé na místech, všechno odsýpá dle harmonogramu. Koukám na rozpis programu, pátek noční RZ, po skončení sobotního závodu ještě hromadný start, pak představení rally aut a aby toho nebylo málo, večer koncert. Lidi se baví, jezdci nenadávají na nic. Říkám si, divný, někde přece musí být problém. Projdu si trať, kde hlasitě fandí lidi, ty vole Morava, nedíví se ničemu Pepek. Viděli jsme komplet 3. a 4. RZ a další co nechápu, to množství DH potěru. Tolik ani né juniorů, ale přímo dětí, který to valí z kopce – slušná líheň Wagnerů, říkám si. Nejmladší ročník 2003, jako cože???
Hromadný start DH, to mi mozek fakt už nebere. Snad 40 riderů následuje Hafa horekop. Z ampliónu se ozve – start v 16:00… Oukej, 20 minut vydržím. Za 10 minut se ozve: „Změna času startu“. No konečně nějaký zpoždění, raduju se. „Start v 15:56!“, pokračuje komentátor. Jdu do mdlob. Tak aspoň to vyhlášení bude za dlouho, dávám jim ještě naději. A co myslíte? Po skončení závodu, slabých deset minut a jde se na to. A těch kategorií? Nechápu už nic. Poháry pro první tři, a že jich bylo. Další den na republice dostane Simona medaili a ještě s popiskem: Závod družstev XCO (!)…A to je prosím republika. Jinak abych nehaněl, Kouty se povedly náramně, ale kdo myslíte, že se staral o atmosféru? Uhádli jste – Michal Berka, top speaker si dal víkendovku J
No a po úspěšném odjetí bike rally čeká na obecenstvo další hřeb programu. Vítězové kategorií se svezou v rally autě, které pilotují profi jezdci. Dvě EVO ráže 9 a Renault clio N3. Aby toho nebylo málo, dorazí „civilní“ černočerné „tréninkové“ EVO 9, který se liší, akorát tím, že nemá vevnitř rám. Za malou chvilku se pořadatelé instrukcemi o bezpečnosti popasují s davem lačnícím po krvi a show může začít. Když vykoukne z lesa první divá zvěř vysoká – rozuměj Jelínek – konečně si ustříknu do trenek. Rachot jak cyp, kvalty tam lupaj, jak klíční kosti, lidi nechápou a táta šeptem prosí, ať tu jeho avizovanou jízdu raději stornuju.
„Ááa právě nasedá Aneta, vítězka ženské kategorie“, potutelně se směje do mikráku speaker. Kouknu na plochu, tam Aneta hrůzou rozšířený zornice, z helmičky padají blonďatý prameny na zem, ruce se spínají k nebi. Dva ochotní pořadatelé jí nalámou do EVa a Anetka jede na porážku. Za malou chvíli se vyřítí zpoza rohu, Jelen se chce před babou předvést to dá rozum, tak to tam pošle do šikany v pekelnym stylu, lehce mu to ustříkne, přetočí to o 90 stupňů, krve by se ve mně nedořezal…No za chvilku jsou, a hlavně celý, v cíli. Jdu se podívat, co z ní zbylo. Na ten pohled se nezapomíná. Aneta sedí furt „zaSPARCOvaná“ vevnitř. Nic neříká, kouká nepřítomným pohledem raněné laně na smějící se tváře – jako kdyby snad poprvé v životě viděla lidi. Ruce zaťatý od modlení už začínají pomalu modrat…
Když show trvá přes hodinu, dá mi Haf pokyn, že může jít na věc i pan otec. Nadšený automobilový fanda měl před týdnem při oznámení možné jízdy radost jak malý Jarda, ale po tom co viděl na vlastí oči, znova zašeptá: „To je dobrý…“ Podívám se na něj, podám mu helmu a se slovy „welcome to hell“ otevírám dveře černýho myšáka. Otec za 10 minut nadšeně vystoupí, oči navrch hlavy, další 4 hodiny nemluví o ničem jiném. Korunu svému proudu vědomí nasadí, když povídá: „První kilometr se hrozně loudal. Jsem si říkal, že já bych snad jel v některých úsecích rychleji“. „Tati, první kilometr jel jenom na start…“
Potom, co si táta splnil životní sen, odebrali jsme se do Koutů nad Desnou. Bylo to 150 km a otec to švihal se služebním superbem, jak za mlada. Je známo, že po premiéře Rychle a zběsile se dramaticky zvýšil počet nehod. Teď už to fakt chápu.
Suma sumárum. Za WBS je vidět kus práce. Celý realizační team si zaslouží velkou pochvalu, pořadatelé Českého poháru se můžou přijet podívat, jak se dělá pořádný závod. S lidma pro lidi. Před Svazem, ač se Milan Suchomel z DH sekce snaží dělat, co může, je ještě hodně práce. Toť můj skromný názor člověka, který už nějaké ty nejen bike akce pořádal a troufá si říct, že zhruba ví, o čem je shánět na ně peníze, dát lidi dokupy a po půl roce práce uspořádat závod, který je za 3 hodiny hotov. Povětšinou se pak ještě dozvědět, že tohle mělo být jinak a tohle se nepovedlo…
Lidi, važte si téhle party lidí. Dělají to povětšinou pouze z lásky k tomuhle slibně se rozvíjejícímu sportu. Peníze z toho povětšinou nejsou a každá pochvala zahřeje o hodně víc a hlavně, nic nestojí. Přeji české kotlině, ať se podobný model uchytí i u nás. Protože WBS je přesná ukázka toho, jak se mají věci dělat. A všechny, kdo si chtějí vyzkoušet další hafovinu, tentokrát v našem podání, tj. downtown madafaka ÚL-LET, zvu vás srdečně k nám na Sever do Ústí nad Labem – to je tam za Prahou J. V pořadí již třetí ročník se koná 24.4.2013. Pořádáme ho v rámci studentského Majálesu, kam chodí 2 tisíce lidí, proto středa. Ale na začátku sezony budete tak nadržení, že i přesto věřím v alespoň symbolickou moravskou účast J Mějte se a hlavně – ať to šlape…
(Stráňa)
Koho zajímá UL-LET :
http://www.ufo-ride.cz/reporty/462-video-z-ul-letu-od-vaclava – čučmo
http://www.ufo-ride.cz/reporty/445-reporty-z–ul-letu-2012 – čtivo
