Po zajímavé čtyřkolkové zkušenosti na Všemině mám před paradownhillem zase o dost hlubší úctu a respekt ke všem, kteří pro možnost takového ježdění žijou. O co šlo? Rozjíždí se 4. RZ a pochopitelně jde do tuhého, první dva quadaři letí neskutečnou palbu a vůbec nejde poznat, kdo jede rychlejší stopu…jediné, co vidět jde je to, jak v každé zatáčce mají doslova pár milimetrů na každém vnitřku-venku, a trať tak ždímají do 100 %!!!
Andrejka vyráží na trať hned za ogarama… živě si vybavuju její první ranní tréninkovou jízdu přesně v tomto úseku a můžu říct, že jede dvakrát rychleji – progres neskutečný!!! To si ale vybírá svou daň a Ája to posílá přes boudu přímo na strom a nám rychle tuhne úsměv…Peky to jistí zezadu a do vteřiny je u převráceného speciálu, já zahazuju kolo a dobíhám na pomoc v zápětí a převracíme káru i s jezdcem zpátky na kola. Za dalších pár vteřin je u nás zdravotník, který do minuty povolává záchranáře s lékařkou – rychlost neskutečná…(Jakože nedělejte to, ale kdybych si měl vybrat, kde se rozbít, tak na WéBéeSku to máš jako masáž s happyendem)
Od začátku se zdá, že to nebude nic hrozného, ale přece jen smrček zacinkal na integrálku, takže nic podcenit nechceš… Áji se trochu točí svět a nechává se rozhodit celou záchrannou akcí – není to nic příjemného… Takže žádné spekulace – volá se rychlá, nasazuje límec a tradá opatrně dolů za potlesku všech diváků – podle informací ze špitálu by mělo být vše OK.
Pro Andrejku bych měl tímto vzkaz: „Chtěl bych před Tebou smeknout obrovské sombréro až na zem. Celý den jsi se zlepšovala, zrychlovala, učila se svůj závoďák lépe ovládat a bravurně jsi zvládla 3 eRZety. Pády k bikerally někdy patří a ty sis to vybrala hned při prvním závodě. Celou situaci jsi zvládla odvážně jako bojovnice – a to z Tebe dělá opravdovou závodnici a mně je ctí, že takové závodníky můžu na WBS potkávat. Přeju Ti tedy, ať namoženiny co nejrychleji přebolí, a ať najdeš co nejdříve sílu zase usednout za řidítka. Na svém prvním závodě jsi se zapsala jako plnohodnotný jezdec a o takové určitě nechceme přicházet. A pro mě byla čest pro Tebe ten kočár dovézt do cíle, zatímco jsi sama opouštěla trať v péči záchranářů. Tak hodně zdaru a brzy na kopci „
A když už jsem na quadbiku zažil těch 300 metrů sjezdu, tak se podělím i o to…V první zatáčce zjišťuju, že brzdy jsou v obráceném gardu – už to napovídá slušný motokros…Další věc – logicky – je absence pohonu, takže strategii jízdy a stopu volíš podobně jako při no chain jízdě. Takže před zatáčkou nabrzdit, najet, nebo přes zadní brzdu nahodit dveře – no a před hrotem zatáčky za každou cenu pustit brzdy, ať to odjede…zábavné a efektní – zato ale stálé riziko minimálně vyjetí ze stopy nebo převrácení v horším případě…Pokud neudržíš nervy a jdeš ve výjezdu po brzdě, veškeré těžiště se přesune na odstředivou stranu ještě víc a šprajc přes boudu už smrdí až na start…Zkrátka to vůbec není prdel, a sjíždění dolekopcom na těchto šílených strojích vyžaduje stejný nebo větší fištrón než na normálním bajku – technička, fyzička, babička, znalost tratě, potřebuješ vše…upřímně si nedokážu představit, že bych měl jet takovou palbu jako chlapi… Když si vzpomenu na úplně první starty quadů na WBS, tak byly hned poznat zkušenosti a vyježděnost Michala Kosíka ve srovnání s ostatními, na Všemině ale Jirka s Honzou předváděli takový rallysport, že bych řekl, že by Michal v žádném případě neměl nic zadarmo a musel by jet taky plný…Jakože po každém Vašem průjezdu spodní čelist u země a nechápavé pohledy na ostatní…a počet zvolání „pitcho cože?!“ zhruba stejné, jako u TOP5…Hell!!!
No bez keců – kategorie Paradownhill získala pevné místo v rámci WBS, a Vy jste naprosto rovnocenní závodníci jako jezdci na jednostopých strojích – nebo jste spíš ještě o level výš. Jste srdcaři, sportovci, bojovníci! A doufám, že Paradownhill s Váma bude na WBS dál vzkvétat!!!
Respekt!!! Kikin
Pozn. red. – Autorem textu je Ondřej Krhánek alias Kikin Extreme Safety
